Pamplona - San Fermin: Fiesta od večera do rána

Od vína jsme se tedy přesunuli do nedaleké Pamplony na slavný San Fermin festival - po cestě jsme jen vyzvedli spolužáka ze španělštiny Amíka Jeffa. Tyhle fiesty Španělákům jdou moc dobře - vždycky se přece najde nějaký svatý, na jehož počest slavit! Těšili jsme se tedy na jednu z těch nejvyhlášenějších - každoročně tam jezdí víc než milion lidí. Hlavně v Americe její popularitě hodně pomohl Ernest Hemingway - hodně lidí tak získalo další cíl pro svůj Eurotrip (klasická otázka: "Běžíš zítra?"). No a taky se po něm kvůli tomu pojmenovala škola, díky které v Basicku na tohle léto jsem... 

Doufali jsme, že se "brzo" ubytujeme ve vytipovaném kempu (brzo je v uvozovkách, protože jsme dojeli lehce před desátou - to se tady stmívá). Tam jsme poprvé poznali co znamená festivalová přirážka: 49 Euro za noc ve stanu se nám dát nechtělo a vyrazili jsme tedy do města (i na webu přece píšou, že tenhle týden od 6. do 14. července se může spát v Pamploně kdekoliv) nasát festivalovou atmosféru - a taky nějaký ten San Miguel (ha, další "San" - jinak to je asi nejoblíbenější španělské pivo).

Po příjezdu do města jsme rychle zjistili, že úplně nezapadáme oblečením - uličky byly plné lidí v bílo-červené kombinaci (a o fanoušky Slavia nešlo!). Červený šátek má snad mít jakýsi náboženský původ, ale myslím, že jim to vyhovuje v tom, že když sebou náhodou seknou či jsou politi červeným vínem, nevadí to - fiesta přecijen jednou skončí a pak se prostě uniforma vyhodí. Všechny možné obchůdky tak prodávají oblečení v těchto barvách, nabízí se i různé balkóny s dobrým výhledem na ranní běh s býky (největší atrakci fiesty) - a hlavně celé město KALÍ (jinak se to říct nedá), bary asi po těch osm dnů (a nocí) vůbec nezavírají.

Fiesta

Červeno-bílá ve slevě

My se docela brzo odebrali do našeho improvizovaného campingu - ale vrátili jsme se brzo ráno zpět, protože Jeff se chtěl "running with the bulls" taky zúčastnit. Skvadra lidí vypadala před tou sedmou hodinou ranní pořád stejně - spousta lidí myslím ani moc netušila proč, ale do běhu se taky zapojili. Průběh byl tradiční - přihlížející se bavili (nejlíp ti z VIP balkónů samosebou) a pár běžců po cestě popadalo (netradičně rychlý byl čas - snad nejrychlejší za posledních třicet let). Jeff naštěstí přežil bez úhony - asi po půl minutě už ho bejci předběhli a poldové ho ani nenechali běžet dál. 

Těsně před startem - i kameraman pomalu přestává zívat

 

Fiesta tedy není jenom běh s býky - ale taky ohňostroj, který se koná každý večer (a je parádní!), ukázka tradičních lokálních sportů (nejoblíbenější je "la pelota" - je to podobné squashi a hraje se to s dřevěnými pálkami), různé průvody - a taky každodenní korida. Sehnat na ni lístky není úplně snadné - dost se totiž angažují překupníci. My jsme se nenechali, usmlouvali dobrou cenu a mohli jsme se tak těšit na večer v "Plaza del Toros".

Červéno-bílo-červený

Slavnostní nástup

Sáček v ruce není vidět

Já už na jedné koridě byl v Bilbau - ale pro Káťu to bylo poprvé. Myslím, že tohle nenechá (obzlášť při prvním shlédnutí) chladného snad nikoho - je to prostě síla, ze které má člověk smíšené pocity. Tady to je navíc celé umocněné natřískanou arénou bouřlivě fandících (a samosebou kalících - na fiestě se přece nespí!) fanoušků.

Všechny fotky nahozeny sem

San Fermin každopádně nezklamal - už tak trochu chápem, co na tom ten strejda Hemingway (pravidelný účastník fiesty) měl. Z Pamplony jsme se dostali někdy po deváté hodině večerní a mohli jsme pokračovat dál - směr: Pyreneje, oblast Ordesa.