V Pamploně jsme tedy skočili do Karla a uháněli směrem na východ – do Pyrenejí. Už po cestě nás zaujala nějaká (snad desítky kilometrů dlouhá) obří přehrada – kde jsme nakonec nocovali o dva později. Ale postupně...
K výletu do národního parku Ordesa nás inspiroval pěkně (a docela dobrodružně) napsaný článek na jednom blogu. Po příjezdu do obce Torla jsme se tedy ubytovali v kempu – bylo kolem půlnoci, takže jsme vlastně ani nevěděli, jestli jsou kolem nějaké kopce (natož třítisícovka). I podle teploty jsme usoudili, že jsme asi na správném místě – no každopádně jsme ráno vyrazili na první část tůry.
Cílem prvního dne bylo dostat se na Refugio Góriz – horskou chatu, která je asi na půli cesty (ve výši kolem 2.200 metrů) a zároveň se dá přespat buď přímo uvnitř (na to je ale třeba rezervace předem), nebo před ní na pláni ve stanu. Kousek jsme se popovezli autobusem a pak jsme se vydali na asi pětihodinový pochod – zpočátku mírně stoupající lesem, druhá půlka už byla po kamenité či skalnaté cestě. Příroda je tam krásná, no první den úplně nepřálo počasí (chvílema pršelo), takže jsme příchod k chatě slavili téměř se slzou v oku. Už nás ani nepřekvapilo, že sousedé na louce byli čtyři Valaši ze Vsetína, kteří měli výstup jako předkrm před poutí do Santiaga de Compostela – a dokonce do Ordesy vyrazili motivováni stejným článkem, jako my. Celkově tam panovala moc příjemná atmosféra – no my si v chatě koupili litránek červeného (z „naší“ oblasti samosebou) na usnutí a pokusili se zalomit, ačkoliv zima byla celkem pekelná (stan byl ráno slušně omrzlý).
Ráno jsme vyrazili směr 3.355 vysoké Monte Perdido – třetí nejvyšší kopec Pyrenejí. Až na vrchol jsme to nezvládli – nestíhali bychom pak cestu zpátky dolů – ale do 3.000 jsme se dostali a ten výhled stál za to! Počasí vyšlo parádně, takže po cestě dolů jsme se už mohli kochat – teda aspoň do doby, než se začaly ozývat nohy, což se stalo celkem brzo. Po cestě jsme si taky všimli, že se u chaty minimálně pětkrát otočil se zásobami vrtulník (s „nezbytnými“ potravinami typu čerstvé ovoce či hranolky) – žádný zásobovač s obřím zavazadlem na zádech jako v Tatrách.
Po návratu do Torly jsme ještě Vsetíňáky popovezli na autobus – a pak jsme pokračovali dál. Tentokrát jsme tedy přenocovali u té přehrady, která se nám tak zalíbila při cestě z Pamplony, no cíl pro další den byl jasný: ohřát se na pláži v San Sebastianu!
Komplet fotky - zde
 |
| I na hory je třeba se upravit! |
 |
| Vyrážíme! |
 |
| Jó, jsme v cíli prvního dne! |
 |
| Stanování pod nulou |
 |
| Vsetíňáci - měli před sebou víc než tři týdny pochodů |
Žádné komentáře:
Okomentovat